Střední cesta

Střední cesta

Země je jen smítko prachu, které existuje po dobu okamžiku, jenž považujeme za skutečný čas.

Každý člověk se čas od času setká s utrpením a s tím, co k utrpení vede. Každý člověk projde fyzickou, mentální a emocionální bolestí, neboť bolest je jediný způsob, jak se na této planetě něco naučit. Bez bolesti by nedošlo k očištění ani k odstranění krusty, která v současnosti obklopuje ducha lidí. Jediným způsobem, jak si utrpení zmírnit, je žít podle Střední cesty.

Střední cesta staví na čtyřech vznešených pravdách, které formuloval Gautama, známý také jako "Osvícený" nebo "Buddha". Gautama učil, že všechno v životě s sebou nese MOŽNOST utrpení. Jinými slovy, každá událost v životě může skončit bolestí, nepohodlím a disharmonií. MŮŽE! Nikde není psáno, že všechno MUSÍ působit bolest, utrpení nebo trápení. Mnoho těžkostí v každodenním životě si působíme sami tím, jak sami žijeme a myslíme. A přesto mnoho lidí neustále hledá viníky svého stavu okolo sebe – snad proto, že z toho kouká možnost nějakého finančního odškodnění? Dělají, jakoby peníze mohly vyřešit pocit neštěstí, bolest, nepohodlí nebo disharmonii. Skutečnost je taková, že své životní problémy si musíme vyřešit my sami uvnitř v sobě; nikdo to za nás neudělá!

První Vznešená Pravda: Jste-li nešťastní, je to proto, že nežijete v harmonii s tím, co vás obklopuje. Když nežijete v harmonii, znamená to, že jste se nenaučili přijímat svět takový, jaký je, se všemi jeho nevýhodami a MOŽNOSTMI utrpení. Štěstí můžete dosáhnout jenom tak, že si uvědomíte příčiny toho, proč se necítíte šťastni, a tyto příčiny odstraníte. To ale není vždy možné – proto se musíte naučit přijímat věci tak, jak přicházejí. Mír ve vás nastane, když vymizí vaše vnitřní i vnější konflikty.

Druhá Vznešená Pravda: Hlavní příčinou toho, že se musíme mnohokrát vracet do fyzických životů, je chtění. Chtění je propojeno se smyslovými požitky, které se snažíme uspokojit. Chtění se tedy projevuje se jako touha po uspokojení smyslových požitků nebo jako touha po bohatství a pozemských věcech. Svět sám o sobě není špatný. Jsou to naše postoje a nedostatky, které způsobují, že se nám svět jeví špatný. Každý má touhy, chtění i žádostivosti. Ty nás pudí dělat věci, které bychom nedělali, když bychom byli více v rovnováze – tj. bez takovýchto chtění a žádostivostí. Velké Učení Buddhy říká, že ten, kdo je ovládán chtěním, nemůže být svobodný, a kdo není svobodný, nemůže být šťastný. Z toho vyplývá, že když překonáme chtění, udělali jsme velký krok k pocitu životního štěstí.

Třetí Vznešená Pravda: Jedna z nejkratších a nejjednodušších Pravd, které Gautama učil, je tato: Když přestaneme chtít nějakou věc, ustane naše utrpení, které je s touto věcí spojeno. Jinými slovy, utrpení ustane tím, že skončíme chtění. Člověk zpravidla chce mít něco, co má někdo jiný, začne se na to třást, úplně se do toho zblázní. Nemůže to ale mít, to ho rozladí, a naštve se na člověka, kterému daná věc patří. To vede k frustraci, hněvu a bolesti. Když člověk chce mít něco, co mít nemůže, cítí se nešťastný. Jednání, které vzniká na základě chtění, vede k pocitu neštěstí. Pocit štěstí získáme, když přestaneme chtít, co nemáme, a začneme brát život tak, jak přichází, s tím dobrým i tím špatným.

Čtvrtá Vznešená Pravda: Čtvrtá Pravda je rozdělena do osmi částí. Nazývají se Svatá Osminásobná Cesta, protože k osvobození se od fyzických žádostivostí a od chtění vede osm kroků. Nezaměňujte prosím chtění za snahu něčeho dosáhnout, to mnozí dělají!

(1) Správný úhel pohledu: Gautama učil, že cítíme-li se nešťastní, musíme nejdříve správně vnímat, proč tomu tak je. Člověk, který se cítí špatně nebo nešťastně, musí nejdříve zjistit, proč se tak cítí, musí prozkoumat sám sebe a zjistit, co je příčinou jeho pocitu neštěstí. Když v sobě člověk objeví, co je příčinou toho, že není šťastný, pak s tím může něco udělat. Tím se dostane k jádru čtvrté pravdy, která odpovídá na otázku "Jak najdu štěstí?". Abychom mohli jít po cestě životem s mírem v mysli a s nadějí, že vedeme život tak, jak máme, musíme vědět, čeho v životě chceme dosáhnout:

(2) Snaha dosáhnout správné věci: Každý má snahu něčeho dosáhnout. Může to být něco mentálního, něco hmotného, nebo něco duchovního. Může to být něco, co pomůže jiným, nebo něco jenom pro nás samotné. V tom, čeho chtít dosáhnout, ale lidé nejsou dobří – jsou často zmatení a neschopní správně vnímat věci. Abychom mohli uvidět, jací jsme, jací bychom měli být a po čem toužíme, musíme se oprostit od falešných hodnot a falešných slov. Musíme odmítnout falešné hodnoty, které vedou k pocitu, že nejsme šťastní. Mnoho lidí myslí v pojmech "já", "mě", "moje". Mnoho lidí na této planetě je příliš sebestředných a nezajímají je práva nebo názory jiných. Sobě můžeme pomoci jenom tak, že pomůžeme jiným. Je velmi důležité, abychom sami na sebe pohlíželi jako na objekt, který je třeba studovat, jako na někoho, koho neznáme. Je vám tento cizí člověk sympatický? Chtěli byste jej mít za blízkého přítele? Jaké by to bylo, žít s ním celý život, společně jíst, dýchat, spát? Abyste mohli mít pocit životního naplnění, musíte se snažit o dosažení těch správných věcí. Jedna ze správných věcí je bezpochyby správná mluva:

(3) Správná mluva: Člověk musí mít pod kontrolou to, co říká – nemluvit nesmysly a nepodávat domněnky jako fakta. Druhému člověku bychom měli vždy nechat prostor, aby si věci přebral po svém. Když by naše slova mohla druhého zranit, měli bychom mlčet. Měli bychom mluvit, když naše slova mohou druhého povzbudit a pomoci mu. Nevhodně volená slova mohou být smrtelnější než meč, a jedovatější, než nejhorší jed. Mohou zničit národ, jak se to v minulosti nejednou stalo. Dnešní tisk je příkladem toho, kolik problémů po celém světě mohou napáchat slova. Z toho plyne, že třeba používat správnou mluvu. S mluvou jsou spojené myšlenky.

(4) Správné chování: Když se člověk správně chová, tak i správně mluví. Správné chování fyzicky podporuje správnou mluvu i snahu dosáhnout správných věcí. Člověk, který se správně chová, nelže, nepije, nekrade, nebere drogy a nehraje hazardní hry. Gautama učil, že člověk je výsledkem vlastního myšlení; to, jací jsme teď, je výsledkem toho, jak jsme mysleli v minulosti. Pokud nyní myslíme a chováme se správně, v budoucnu se nám to vrátí. Nenávist se nikdy neodstraní nenávistí; nenávist a hněv lze překonat pouze láskou, zlo jiného lze překonat pouze vlastním dobrem. Když vás někdo slovně nebo fyzicky napadne, neměli byste to oplácet stejnou mincí. To ovšem neznamená, že se nebudete bránit, když jste v ohrožení. I když vám někdo sprostě nadává, nenechte se tím rozhodit. Pevně se rozhodněte, že to neovlivní vaši mysl, že se nenecháte strhnout k zášti a že z vašich rtů se nedostane žádné zlé slovo.

(5) "Správný způsob obživy: Podle Buddhova učení škodí některá povolání duchovnímu vývoji. Jsou to taková povolání, která škodí nebo by mohla škodit jiným živým bytostem. Taková povolání byste neměli vykonávat; příkladem je řezník, prodavač jedů, drog nebo alkoholu, obchodník s otroky nebo otrokář. Tím, že škodíte jiným, škodíte pouze sobě. Když jiným pomáháte, pomáháte sobě. Je to opravdu tak jednoduché!

(6) Správná míra úsilí: Správným úsilím se v této souvislosti rozumí to, že každý má postupovat Svatou Osminásobnou Cestou takovou rychlostí, která je pro něj nejvhodnější. Člověk, který usiluje o duchovní růst, by měl být trpělivý a nesnažit se postupovat rychleji, než jak zvládá životní lekce. Stejně tak by se neměl zbytečně zdržovat nadměrnou skromností a pokorou. Každý musí postupovat svou vlastní rychlostí a ne takovou, o jaké někdo jiný tvrdí, že by byla vhodnější. Učitel se objeví pouze tehdy, když je žák duchovně připravený. NENÍ to ovšem tehdy, když si žák myslí, že už je připravený. Žákem je proto, že ještě neumí, co má umět, a učí se to. Není proto schopen rozpoznat, kdy je připravený.

(7) Správná míra uvědomění: Lidské konání řídí lidský mozek, myšlenka je otcem činu. Prvním krokem k vykonání čehokoliv je to, že na to pomyslíte. Jenže myšlenky bývají velice disharmonické. Fyzické potřeby mohou být rušivé a mohou i uškodit, obzvláště když jsou nadměrně silné. Příkladem může být, když někdo vyžaduje příliš mnoho jídla. Tato potřeba samotná ještě nepůsobí bolest. Bolest a nepříjemné pocity způsobuje přejídání, které je ovšem důsledkem původní nadměrné fyzické potřeby. Pamatujte, že pocity mají krátký život; přicházejí a odcházejí jako proměnlivý vítr. Emoce jsou nestabilní a nemůžete se na ně spolehnout. Je třeba na sobě pracovat tak, abyste si v každém okamžiku byli schopni uvědomit, co je správné, bez ohledu na pomíjivé potřeby.

(8) Správné uvažování: Gautama dobře věděl, že jóga nijak nepodporuje duchovní růst. Jóga je pouze soubor cviků, které napomáhají mysli lépe ovládat fyzické tělo. Jóga byla navržena k tomu, aby se tělo lépe podřídilo příkazům mysli. Jóga nebyla navržena jako prostředek duchovního růstu. Hovoříme-li o správném uvažování, máme na mysli, že je třeba ovládat nepodstatné myšlenky. K tomu je potřeba, abyste znali své skutečné potřeby. Správné uvažování znamená, že o dané věci meditujete (kontemplujete). Tím dospějete k závěru, co je pro vás v daném případě správné, pomocí intuice, aniž byste si logicky zdůvodňovali pro a proti (logické rozvažování a strach jsou brzdami duchovního růstu).

Osminásobná cesta představuje úkol, který lze reálně splnit. Ti, kdo tuto cestu podstupují, mají šanci dosáhnout cíle, o který se snaží – Nirvány. Nirvána ve skutečnosti znamená konec lpění na pozemských tužbách, konec zášti a konec potřeby vlastnit. Když se muž nebo žena zbaví potřeby vlastnit a dalších žádostivostí fyzického těla, otevře si tím cestu k dosažení pocitu blaha. Nirvána je osvobozením od fyzického těla, což znamená osvobozením od žádostivostí a nadužívání tohoto těla. Nirvána v žádném případě neznamená skoncování s pozemskými prožitky, vědomosti nebo s žitím jako takovým. Tvrzení, že Nirvána je stav nicoty, je nesprávné – vytvořili jej lidé neznalí věci, kteří nevědí, o čem mluví.

Nirvána je svoboda od žádostivostí fyzického těla, od hrubých věcí, které tělo vyžaduje. Nirvána není jenom blažené rozjímání. Nirvána je naplnění duchovních vědomostí. Nirvána je stav čistoty; čistoty, která je dána nepřítomností žádostivosti po fyzických věcech. Člověk, který se dostal do stavu Nirvány, pokračuje i nadále v učení se dalším duchovním vědomostem a v růstu k dalším úrovním existence. Čím více víme, tím více se potřebujeme naučit.

Rádi čteme moudré knihy a stejně rádi nasloucháme učeným přednáškám moudrých lidí. Toto všechno co se píše a říká, však berte jako prostředek, jako palivo pro to, aby mohla pracovat vaše mysl. Abyste byli schopni si propojovat své prožitky a zkušenosti s těmi Velkými Pravdami, které vám předkládají jiní. To jinými slovy znamená, že se nedostanete daleko, budete-li jen teoretizovat. Musíte žít každodenní život a propojit jej se studiem. Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Já k tomu dodávám, že jedna zkušenost vydá za tisíc obrázků.

Při dnešním hektickém životním stylu je možné, že se vám nepodaří naplnit všechny Vznešené Pravdy ještě v tomto životě. Ale to není žádné selhání ani neúspěch! To, že se snažíte v tomto životě, vám pomůže v životě příštím. Cestu k Osvícení můžete zahájit v kterékoliv fázi života. Záleží jen na tom, jak žijete. Žijete v duchu Střední cesty? Žijete v souladu se Zlatým pravidlem, které říká "Čiň jinému to, co chceš, aby činil on tobě"? Pokud ano, jste na cestě k Osvícení. Tím, že se soustředíme na čisté myšlenky, vytlačujeme myšlenky nečisté. Posilujeme to, kam se vrátíme po opuštění našeho fyzického těla. Je to proto, že ze všeho, co zde děláme, má prospěch naše Vyšší Já, a tím z toho máme prospěch i my, protože my a naše Vyšší Já jsme jedno a totéž.

Všech devatenáct knih Dr. Rampy vám pomůže k pochopení těchto a dalších duchovních věcí, a to bez zbytečných kudrlinek a složitostí, se kterými se setkáte na tolika jiných místech.