Dutá Země

Dutá Země

Cesta životem je tvrdá a kamenitá, a je na ní mnoho pastí a nástrah. Ale kdo se nevzdá, dojde na vrchol.

Věci a jevy, které si neumíme vysvětlit, často vnímáme jako nadpřirozené. Je to to nejsnadnější, co můžeme udělat. Když dané věci porozumíme, přestaneme ji vnímat jako nadpřirozenou. Uleví se nám na mysli i na těle, protože pocit neznáma, kterému nerozumíme, působí stres.

Od základní školy po univerzitu se učíme: Naše Země je koule, která má na protilehlých stranách zmrzlé čepičky, které nazýváme Severní a Jižní pól. Tyto póly jsou tvořeny zmrzlou vodou, není na nich skoro žádný život. Vnitřek Země je vyplněn žhavou lávou. Tato tvrzení oficiální vědy nejsou nic jiného než hypotézy, které nejsou podloženy žádnými fakty. Skutečnost je taková, že tato tvrzení jsou mylná.

Kdyby Země byla vyplněna žhavou lávou, už dávno by se byla roztrhla obrovským vnitřním tlakem, a i kdyby se neroztrhla, existovalo by mnohem více sopek, než kolik jich dnes známe. Nejhlubší vrt, který se lidem podařilo provést, byl asi 13 km hluboký. Z"hlediska rozměrů Země je to pouhý škrábanec na povrchu a zcela jistě ne důkaz toho, jak to vypadá uvnitř zeměkoule.

Věda zformulovala na základě současného stavu poznání hypotézu o tom, z čeho se skládá Země. Přestože nemá žádné jasné důkazy, které by tuto hypotézu potvrdily, trvá na ní, byť se příčí selskému rozumu. Je nešťastné, že i když někdo prokáže opak, věda se raději drží svého, asi ze strachu, aby se někdo nezdiskreditoval. Věda je o objevování pravdy. Neměla by mít proto žádný problém s tím, že když se o nějaké věci zjistí nové skutečnosti, může být potřeba změnit na tuto věc názor. To není selhání, je to přirozená součást procesu učení. Učíme a vyvíjíme se všichni, vědu nevyjímaje. To, že věda něčemu novému nerozumí, nebo že nové skutečnosti jsou rozporu s dosavadními poznatky, přece nemusí znamenat, že jsou nepravdivé nebo že by se měly ignorovat, jak se to někdy děje. Vědci mají mnohdy starost o to, aby se nedostali do konfliktu s názorem někoho jiného, místo aby se snažili objevit pravdu a porozumět jí. Je tomu tak zčásti i proto, že dnešní věda je v mnoha případech majetkem a nástrojem vládních, armádních nebo komerčních zájmů. Snaží se tak dělat to, co se od ní očekává, místo toho, co je jejím skutečným úkolem.

Než mě začnete vinit z toho, že nenávidím vědu, zastavte – není tomu tak. Věda je nezastupitelná pro život a pro vývoj na Zemi. Nekritizuji vědu, ale způsob, jakým se prodává jiným zájmům, a dělá to, co se od ní očekává, namísto hledání pravdy. Věda je velice důležitá a neměla by být rukojmím komerčních zájmů. Věda by měla mít svobodu zkoumat, klást otázky, dívat se pod povrch věcí, hledat porozumění neznámému a rozšiřovat lidské poznání. Neměla by mít starost z toho, že má změnit názor, když se objeví nové skutečnosti a poznatky. Věda není o politice, věda je o rozšiřování vědění a objevování pravdy.

Podívejme se do historie, kam až může dovést snaha vyhýbat se konfliktu s názorem někoho jiného. Aristoteles byl skvělý lékař. Tvrdil o sobě, že ví všechno o medicíně a o lidském těle, a že žádné další poznatky nad rámec jeho vědění neexistují. Došlo to tak daleko, že v jeho době bylo další medicíncké zkoumání postaveno mimo zákon. Pod trestem smrti bylo zakázáno provádět pitvy a zkoumat anatomii lidského těla. Důvodem bylo to, že by to byla urážka Aristotela, který už přece všechno věděl. Důsledkem této hlouposti bylo, že se rozvoj lékařství zbrzdil o stovky let, a ještě dnes je medicína o sto nebo více let jinde, než by mohla být. Takže ne vždy má věda odpovědi, které si nárokuje mít.

O tom, zda Země je nebo není dutá, existuje mnoho dohadů, a na toto téma byly natočeny různé filmy. Nicméně pokud studujete zprávy výzkumníků Arktidy a Antarktidy, zjistíte, že nalezli mnoho anomálií, které lze vysvětlit jen tím, že Země je dutá. Polární výzkumníci, kteří takové anomálie objevili, se zpravidla neodvážili podat o nich podrobnější zprávy, protože se obávali, že budou veřejně zesměšněni a zdiskreditováni. Těch, kteří zjištěné anomálie podrobně popsali, bylo velice málo, a většinou tím utrpěli šrámy na reputaci. Ještě nikomu se nepodařilo fyzicky dosáhnout přesného Severního nebo Jižního pólu, a to proto, že to z fyzikálního hlediska není možné. Vysvětleme si proč.

Když se kdokoli přibližuje k některému z pólů a orientuje se podle běžného kompasu, nemá prakticky šanci zjistit, kde se přesně nachází. Mnoho polárníků v minulosti připustilo, že ztratili orientaci a svou polohu museli jen odhadovat. Příčinou toho je, že když minete magnetický pól a pokračujete dále, podle kompasu se už nedá dostatečně přesně orientovat. To, že dosáhli pólu, mohli tito polárníci už pouze předpokládat. Tuto nevýhodu nemá satelitní navigace, ale i ta přestane fungovat v okamžiku, kdy se dostanete do nitra Země, protože tam není satelitní signál. O něco dále se dočteme, že mnozí polárníci se dostali do nitra Země, aniž si toho všimli.

Mnozí polárníci tvrdili, že dosáhli některý z pólů. Ve skutečnosti dosáhli severní nebo jižní magnetický pól, které jsou ale pod 80° zeměpisné šířky. Je to proto, že se orientovali podle kompasu, který po překročení magnetického pólu začne ukazovat svisle namísto vodorovně. Pro použití na pólech je potřebný gyrokompas, jaký se používá v letadlech. Ten začne ukazovat dolů, teprve když překročíte 90° zeměpisné šířky, protože v tom okamžiku vstupujete do nitra Země. Víme, že to tak je, protože někteří lidé touto zkušeností prošli. Když se nacházíte v otvoru zhruba na půl cesty do nitra Země, ukazuje gyrokompas vodorovně. Když se dostanete dovnitř Země, ukazuje gyrokompas sever nahoře. Pól je tedy ve skutečnosti "obruč" okolo polárního otvoru, který má průměr asi 1 400 mil (necelých 2 500 km). Admirál Peary prokázal a zdokumentoval, že magnetická obruč, tvořící pól, má průměr asi 2 000 mil (tj. asi 3 300 km), přičemž průměr této obruče se mění v čase. Následující knihy, pojednávající o problematice pólů, stojí za přečtení (byly ponechány originální názvy – pozn. překl.):

Americký admirál Richard E. Byrd podniknul průzkumné lety k oběma pólům. Níže na této stránce je uveden transkript z jeho deníku, který dlouho nesměl být zveřejněn. Byrdův první výzkumný let se uskutečnil v roce 1947 k Severnímu pólu. Vletěl 1700 mil do nitra Země, poté se musel vrátit, aby mu nedošlo palivo. V roce 1956 podniknul Byrd let k Jižnímu pólu a vletěl 2300 km do nitra Země. Během druhého letu se podařilo udržet rádiové spojení a admirál Byrd tak mohl během letu popisovat, co vidí – neznámé pevniny a moře a neznámou i známou flóru i faunu včetně zvířat, považovaných za vyhynulé. Jak by mohl udělat takovéto zkušenosti, pokud by póly byly jen kusy ledu, za které jsou oficiálně považovány? Níže vám předkládám úryvek z takovéhoto letu.

Severní pól:V roce 1959 se Ray Palmer, vydavatel časopisu "Létající talíře", rozhodl informace admirála publikovat. Narazil přitom na nečekaný problém. Celý náklad tohoto čísla časopisu, včetně tiskových matric a dodacích záznamů, mu byl zkonfiskován jedním z úřadů americké vlády. Můžeme se tázat, proč americká vláda přikročila k takto extrémní sankci. Jaké informace měly být v časopise zveřejněny a proč to vládu vystrašilo tak, že nechala celé vydání časopisu zmizet? Takový strach zpravidla vyvolá pravda.

Podívejme se na anomálie, které byly zdokumentovány polárníky, který se na jednom nebo druhém pólu podařilo překonat velkou ledovou bariéru.

Severní pól:

Polárníci, kteří cestovali k Severnímu pólu, se setkali s následujícími anomáliemi:

Jižní pól:

Polárníci, kteří cestovali k Jižnímu pólu, objevili tyto anomálie:

Všechna tato fakta by nebyla možná, kdyby Severní a Jižní pól byly pokryty jenom ledem, jak se oficiálně tvrdí. Dále – jak to, že led na pólech je ze sladké vody, když musel vzniknout ze slané mořské vody? Ledovce a ledové jazyky neustále ubývají, avšak také neustále dorůstají. Odkud se k tomu bere voda?

Každý, komu se podaří se dostat dovnitř Země, zjistí, že zde je trvalý sluneční svit, ale slunce zde nevydává škodlivé záření, které vydává naše Slunce.

Tloušťka "slupky", která je mezi naším vnějším povrchem Země a jejím vnitřním povrchem, se pohybuje přibližně od 800 do 1000 mil. Znázorňuje to nákres, jehož autorem je polárník Marshall B. Gardner:

Tento nákres vystihuje, jak Země přibližně vypadá. Berte jej jako schematický, protože otvor na Jižním pólu je ve skutečnosti mnohem menší než otvor na Severním pólu.

Poznámka překladatele: Hodnoty na obrázku jsou udané v mílích. Míle přepočtete na kilometry tak, že údaj v mílích vynásobíte číslem 1,6 (např. 1400 mil = 2240 km). Slovníček pojmů: Northern/southern entrance = severní/jižní otvor, North/South pole of gravity = severní/jižní gravitační pól, Center of gravity = centrum gravitace

Země není jediná planeta Sluneční soustavy, v jejímž vnitřku je život - více se dočtete na stránce Zahradníci. Ve Sluneční soustavě jsou duté planety Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter a Saturn. Uvnitř jsou obydlené, a to díky jejich vnitřnímu slunci, které se v okolí jejich pólů projevuje jako "polární záře". V naší Sluneční soustavě nejsme sami!

Percival Lawrence Lowell (to je ten člověk, který rozvířil spekulace o tom, že "kanály" na Marsu byly uměle vytvořeny) prokázal a zaznamenal, že Venuše a Mars mají na pólech otvory. Existuje však domněnka, že Venuše a Mars mají na pólech ledové čepičky. Tato domněnka je zcela nesprávná, protože tyto planety mají jiné meteorologické podmínky, než Země. Například atmosféra Marsu je pouze 1% atmosféry Země a není proto možné prostě předpokládat, že tam je stejný led jako na Zemi. Mars je tak daleko od Slunce, že průměrná teplota činí okolo minus 55 stupňů Celsia a neexistuje zde déšť. Jak by zde tedy mohl vzniknout led? Je pouze jedno místo, odkud čepičky kolem pólů Marsu mohou pocházet – z jeho vnitřku!

V roce 2007 byly zveřejněny chmurné předpovědi, že vlivem globálního oteplování úplně roztaje led okolo Severního pólu. Na snímcích, které byly pořízeny o rok později, se ale ukázalo, že za uplynulý rok polárního ledu ve všech směrech přibylo, nejvíce na severní Sibiři. Některé ostrovy Kanadského souostroví jsou obklopeny větším množstvím ledu, než tomu bylo v létě roku 1980. Odhaduje se, že přírůstek ledu zde činí až 30%. Odkud se tento led vzal? Anebo jinak – odkud se vzala voda, ze které se tento led vytvořil? Je pouze jedno místo, odkud se mohla vzít!

Z otvorů na pólech vychází neslaná voda – voda, která je uvnitř Země, je převážně neslaná. Sladkovodní ledovce a ledové jazyky jsou tvořeny především z vody, která se dostává na povrch z vnitřku Země. Často v ní plavou zbytky rostlin nebo tropická semena. Po vyplavání na povrch zmrznou a mnozí mylně předpokládají, že jsou v ledu už tisíce let. V červenci 2007 bylo v Rusku objeveno v ledu zcela zachovalé mamutí mládě a bylo považováno za příklad takového starého reliktu. Existovala domněnka, že toto mládě zemřelo asi před 10 000 lety a zůstalo dokonale zachovalé díky trvalému mrazu na severní Sibiři. Jenže v ústech mělo zelený list, který byl čerstvý, jako právě utržený ze stromu.

Podobných případů, kdy nalezená zmrzlá zvířata mají zelené rostliny nejen v žaludku, ale i v ústech, jsou stovky. Věda se přesto snaží tvrdit, že jsou tisíce let stará. V ledu v okolí Severního pólu byli nalezeni zcela zachovalí nosorožci, losi, sobi, lvi a hyeny – odkud se tam vzali? Všichni víme, že okolo pólů se nevyskytuje hmyz, ani tam nerostou zelené rostliny a tropická semena. Odkud se tedy berou zamrzlé v ledu? Je jen jedno místo, odkud mohou pocházet – vnitřek Země!

Zabarvený sníh vzniká následkem barevného pylu, který vychází z vnitřku Země. Je ho někdy takové množství, že obarví rozsáhlé oblasti. Vědci odebírali vzorky a vědí, co je příčinou zabarvení sněhu, ale mlčí o tom. Ale proč mlčet?

Vnitřek Země je také nazýván Agartha. V tibetských lidových tradicích se často objevuje Shamballa, což je hlavní město Agarthy, kde žije král všech světů. Jeho království je skryté před zraky lidí na povrchu, ale vedou do něj tunely. Dr. Rampa je známý tím, že některými z těchto tunelů cestoval (stejně jako mnozí jiní lidé) a komunikoval s obyvateli vnitřku Země – píše o tom ve svých knihách. Dr. Rampa také podniknul cestu dovnizř Země na létajícím talíři. Pozvali jej na ni obyvatelé vnitřku Země, protože věděli, kdo je, a jaký je jeho úkol. Opakuji - Země není jediná planeta Sluneční soustavy, v jejímž vnitřku je život - více se dočtete na stránce Zahradníci.

Dr. Rampa napsal rukopis knihy Má cesta do Agarthy. Knihu vydal bez Rampova svolení Gray Barker, a před vydáním knihy navíc výrazně změnil její text. Proto tuto knihu považujeme za nepovoleně vydanou, která zneužila jméno T. Lobsanga Rampy s cílem finančního obohacení. Gray Barker je už po smrti. Upravoval takto všechny knihy a doplňoval do nich své vlastní komentáře, místo aby nechal čtenáře udělat si vlastní názor.

Podzemní tunely do Agarthy byly vyhloubeny dlouho před existencí Atlantidy, řekněme před milionem let. Byly vytvořeny lidmi, kteří se první rozhodli přejít do vnitřku Země. Nezapomeňte, že současná civilizace je třetí generací myslících bytostí, které byly na Zemi vysazeny. Ve skandinávských jazycích se Agartha nazývá Ultima Thule.

Lidé, kteří žijí uvnitř Země, žijí mnohem déle než my na povrchu. Je to proto, že jsou fyzicky i duchovně mnohem vyvinutější. Podle toho, jaké jsou rasy, se dožívají věku mezi 400 a 800 lety. Lidé žijící uvnitř Země jsou opravdu vysoce vyvinutí a mají kořeny v Lemurii, Mu, Atlantidě a v dalších, ještě starších civilizacích. Před dávnou dobou jsme i my lidé žili okolo 500 let. Nyní ale vlivem škodlivého slunečního záření umíráme mnohem dříve. Důvodem je to, že z větší části vymizel ochranný obal z mraků, který naši planetu dříve obklopoval.

Polární záře nad póly by mohla být odrazem vnitřního slunce v atmosféře, ke kterému za příznivých okolností může dojít, nebo by i mohla být způsobena vlivem využití nukleární energie civilizací uvnitř Země. Polární záře ale nemá nic společného se slunečními jazyky nebo jinou aktivitou Slunce. Věda se pokoušela zaznamenat elektrické a magnetické poruchy spojené s polární září, ale žádné neobjevila. Proto polární záře nemůže souviset se sluneční aktivitou, protože ta se projevuje ve formě měřitelných poruch.

27. října 1811 se narodil Olaf Jansen. Velmi mlád, přesně 3. dubna 1829, vyrazil se svým otcem na lov ryb. Byl to jejich poslední společný rybolov. Olaf se dostal do nitra Země a strávil zde 4,5 roku. Když se konečně vrátil do Stockholmu, zjistil, že jeho matka mezitím zemřela. Svůj příběh opakovaně vypravoval svému strýci, ale ten jej nakonec zavřel a držel jej 28 roků v izolaci. Ze strachu před dalším ponižováním, zajetím a utrpením se Olaf neodvážil svůj příběh zveřejnit. Až později vyšel jeho příběh v knize The Smokey God.

6. dubna 1909 dosáhl Severního pólu příslušník amerického námořnictva Robert Edwin Peary. Nesprávně se uvádí, že byl prvním člověkem, kterému se to podařilo. Ve skutečnosti by za první dva dobyvatele Severního pólu měli být považování právě Olaf a jeho otec, kteří se tam dostali v roce 1929, tedy 80 let před Pearym. Stejně tak se mylně předpokládá, že prvním člověkem, který se dostal do nitra Země, byl v roce 1947 admirál Richard E. Byrd. Víme ale, že to byli Olaf a jeho otec, kteří vstoupili do nitra Země už v roce 1829. Dějiny jsou někdy bohužel podávány jinak, než se udály.

Je tu ještě jedna zajímavá věc. Podívejme se na polárníky, kteří tvrdí, že dosáhli některého z pólů – admirál Peary, Wilkinson, Amundsen, Shackleton, Scott a další. Nikdo z nich NEPROKÁZAL, že tam opravdu byli. Žádný z těchto mužů, ať už se pohyboval po vodě, po zemi nebo ve vzduchu, nepodal jednoznačný a nezvratný důkaz, že dosáhnul samotného pólu. Takže tvrzení o dosažení Severního nebo Jižního pólu jsou značně neurčitá; a tvrzení Pearyho a Scotta byla mezitím prokázána jako nesprávná.

Pradávné záznamy Číňanů, Egypťanů, Indů, Eskymáků a Tibeťanů, abychom jmenovali alespoň některé, hovoří o velikém otvoru na Severním pólu a o rase superbytostí, které v něm žijí. Co když je to tak, že Santa Klaus je symbolem někoho v naší genetické paměti, někoho kdo prospěl lidstvu – třeba tím, že vystoupil zvnitřku Země a předal lidem vědomosti, aby podpořil jejich rozvoj? Co když Santa Klausovy létající saně jsou metaforou pro něco jako létající talíř? Víme, že Romové a Eskymáci pocházejí z vnitřku Země. Je tedy možné, že původní Eskymáci byli kdysi strážci Severního pólu? Proč by ne, víme přeci, že planeta Země byla po velice dlouhou dobu různými způsoby pozorována.

Zeptejte se kohokoliv z nich, odkud pochází jejich národ – buď ukážou k severu, nebo se zmíní o duté Zemi.

Bratři Wrightové jsou považováni za ty, kdo postavili první letadlo; víte o tom, že vůbec nebyli první? Někdo je předběhnul asi 3 000 let předtím. Mezinárodní akademie pro studium Sanskrtu v Mysenu v Indii objevila prastarý spis s názvem Vymacrika Shostra, což v překladu znamená Nauka o aeronautice. Má osm kapitol, které obsahují různé nákresy a popisují různé typy létajících zařízení, která se při použití nerozpadnou ani neshoří. Spis dále dokumentuje 31 základních součástí a 16 materiálů, ze kterých se vyráběly - některé z nich absorbující světlo a teplo, díky čemuž jsou obecně vhodné pro konstrukci letadel.

Pokud teď máte pocit, že toto všechno jsou smyšlenky, vezměme si jako příklad jiný přehmat vědy. Po dlouhá století byl prosazován oficiální názor, že Země je plochá. Díky velikosti Země lidé neviděli zakřivení jejího povrchu a chybně proto předpokládali, že je plochá. Když se prokázalo, že Země je kulatá, vědci si začali lámat hlavu, proč lidé žijící v Austrálii nespadnou dolů – v té době totiž nevěděli, že existuje něco jako gravitace. Ne vědci, ale dobrodruzi přišli na to, že je Země kulatá. Pokud se vypravíte k pólu hledat otvor do Země, také jej neuvidíte. Je tak veliký, že jeho zakřivení není vidět, podobně jako tomu kdysi bylo se zakřivením Země.

Lidé mnohdy věří všemu, co kdo řekne, aniž by se nad danou informací zamysleli - zvláště když to uvedou sdělovací prostředky. Vzpomeňme si na rozhlasový pořad Orsona Wellse "Nájezdníci z Marsu", který byl před lety vysílán v Americe. Přestože byl pořad uveden jako smyšlenka a fikce, spousty lidí propadly panice. Mnoho lidí také věří, že Sherlock Holmes je žijící člověk – dokazuje to počet dopisů, které přicházejí na jeho adresu Baker Street 221b, Londýn, která je známa z detektivek.

Chcete-li se přesvědčit o tom, co je zde uvedeno, naučte se astrálnímu cestování a vše si prohlédněte sami. Žádná vláda ani vojenská moc na světě nemůže nikomu zabránit v tom, aby astrálně cestoval. Naproti tomu kdybyste se vydali na výpravu k některému z pólů Země, možná byste narazili. Před nějakými 25 000 lety bylo možné do vnitřku Země jednoduše vejít, teď to nejde. Více se dočtete v knize Soumrak (v originále "Twilight").

Ať už těmto informacím věříte nebo ne, skutečnost a daná fakta tím nezměníte. Proveďte si svůj vlastní výzkum a přesvědčte se sami. Zjistíte, že toto vědění bylo a je potlačováno, aby bylo možné držet lidi lépe pod kontrolou. Dříve to bylo hlavně z náboženských důvodů, v současnosti jde hlavně o obchodní zájmy. Rok 2012 nebyl a neměl být koncem Země, ale milníkem, který ukazuje, že lidstvo v současnosti stojí na rozcestí a musí se rozhodnout – buď pro duchovní vzestup, nebo pro návrat na úroveň opic (kde už i dnes mnozí lidé žijí).

Po přečtení těchto řádků si možná nejeden člověk pomyslí: "Kdyby to byla pravda, už by se na to dávno přišlo." Jenže – i na našem zemském, povrchu jsou stále místa, o kterých toho víme pramálo nebo vůbec nic. Vzpomeňme si na známý výrok komisaře amerického patentového úřadu Charlese H. Duella, který v roce 1899 prohlásil, že všechno, co se dalo vynalézt, už bylo vynalezeno. Tento člověk si poněkud zúženě vyložil výrok z Bible – konkrétně kázání 1:9-10.

V mnoha místech světových oceánů je taková hloubka, že doposud nevíme, co se tam vlastně nachází. Teprve nedávno se ruským vědcům podařilo vytvořit světový rekord v dosažení hloubky potopení v neslané vodě, když se jejich ponorka s dvoučlennou posádkou potopila v sibiřském jezeře Bajkal do hloubky 1 680 metrů. Největší hloubka, které bylo kdy dosaženo v oceánu, je 10 912 metrů. Jenže v těchto hloubkách už toho z ponorek není moc vidět. V roce 2008 byly v Tichém oceánu objeveny tři nové druhy ryb. Ve stejném roce byl v Amazonii objeven primitivní kmen. (Doplnění překladatele: V roce 2014 byl v jeskyních Moravského krasu objeven neznámý druh pavouka.) Co přijde dále? Stále je co objevovat, a je toho ještě mnoho, co objeveno nebylo.

V červenci 2008 promluvil americký astronaut Edgar Mitchell, který se účastnil letu Apolla 14. Řekl, že na jiných planetách existují žijící bytosti a že s nimi byl navázán kontakt. Ve zkratce sdělil: O UFO se uvádí spousta nesmyslů, zvláště na internetu, ale je to realita. Některým z nás se dostalo privilegia, že nám bylo dovoleno získat některé informace o tom, že ve Vesmíru nejsme sami. Je jisté, že jsme už byli navštíveni. Dr. Mitchell se dále stručně zmiňuje o Roswellském incidentu z roku 1947. Uvádí, že se jednalo o havárii mimozemského létajícího objektu, a která je od té doby držena v tajnosti. Dr. Mitchell také tvrdí, že s mimozemskými bytostmi byly navázány a probíhají kontakty, ale neví, o jaké bytosti se jedná. Připouští také, že byl učiněn pokus napodobit vesmírnou loď návštěvníků, ale že naše jsou méně dokonalé. Zahradníci se mohou vrátit dříve, než si myslíme.

Je načase otevřít oči a mysl protože čím dříve porozumíme podstatě gravitace, tím lépe. Věda a my všichni známe důsledky gravitace, ale pravé podstatě gravitace nerozumíme. Kdyby věda podstatě gravitace porozuměla, byli bychom schopni vyrobit antigravitační dopravní prostředky a využívat je - v souladu s přírodními zákony, aniž bychom znečišťovali životní prostředí tak, jak to děláme dnes. V okamžiku, kdy lidstvo porozumí gravitaci, se stanou obdivuhodné věci – uvidíte! Téma gravitace zmiňuje v jedné ze svých 19 knih i Dr. Rampa.

Po zveřejnění první verze těchto stránek jsem obdržel kopii tajného deníku amerického admirála Richarda E. Byrda. Uvádím jej zde, abych dále podpořil téma této stránky.

Deník admirála Richarda E. Byrda (únor - březen 1947).

Výzkumný let nad Severním pólem (tajný diář vstupu do nitra Země).

Tento deník píšu potají. Týká se mého letu do Arktidy devatenáctého dne měsíce února roku devatenáct set čtyřicet sedm. Jsou okamžiky, kdy se čistě racionální myšlení stane bezvýznamným a člověk musí přijmout Pravdu! Píšu tento diář, ale vím, že jej nesmím zveřejnit… Je možné, že tato řádky nikdy nespatří světlo světa. Hodlám však splnit svou povinnost a vše zaznamenat, aby si to jednou mohli lidé přečíst. I když žijeme ve světě hrabivosti a vykořisťování člověka člověkem, pravdu není možné potlačovat donekonečna.

LETOVÉ ZÁZNAMY: ZÁKLADNÍ TÁBOR, 19.2.1947.

KONEC ZÁZNAMU.

Od tohoto místa dále popisuji následující události zpětně tak, jak si na ně vzpomínám. Nic z toho jsem si nevymyslel, vše se odehrálo tak, jak zde uvádím.

Radista a já jsme byli vyvedeni z letadla a vstřícně přivítáni. Nasedli jsme na plošinový dopravník, který neměl kola! Rychle se jím přemísťujeme směrem k zářícímu městu. Jak se blížíme, začíná se zdát, že město je postavené z materiálu obsahujícího krystaly. Přijíždíme k veliké budově, postavené ve stylu, který jsem nikdy předtím neviděl. Jakoby pocházela z prkna Franka Lloyda Wrighta, nebo snad podle návrhu Bucka Rogerse!! Dostali jsme nějaký teplý nápoj, chutnal skvěle a jinak než cokoliv, co jsem kdy okusil. Asi za deset minut vešly dvě podivuhodně vyhlížející osoby a sdělily mi, že je mám následovat. Neměl jsem jinou možnost, než uposlechnout. Nechal jsem tam radistu samotného. Šli jsme jen kousek a vstoupili do něčeho, co vypadalo jako výtah. Chvíli jsme jeli dolů, pak se pohyb zastavil a dveře výtahu se tiše otevřely nahoru! Pokračovali jsme dlouhou chodbou, která byla osvětlena růžovým světlem. Vypadalo to, že světlo vychází přímo ze stěn! Jeden z těch dvou ukázal posunkem a zastavili jsme před velkými dveřmi. Nad dveřmi byl nápis, který jsem nedokázal přečíst. Dveře se tiše odsunuly a mně byl dán pokyn, abych vstoupil. Jeden z mých průvodců promluvil. Žádný strach admirále, máte audienci u Mistra….

Vstoupil jsem a chvíli počkal, než si mé oči přivyknou na zbarvení, které naplňovalo celý prostor. Pak jsem začal vnímat, co je okolo mě. Naskytnul se mi nejkrásnější pohled, jaký jsem kdy viděl. To, co jsem viděl, bylo tak nádherné a zázračné, že to dokážu stěží popsat. Bylo to nádherné a jemné. Nemyslím, že v naší lidské terminologii existuje způsob, jak věrně a detailně popsat, co jsem viděl! Mé myšlenky byly přerušeny teplým, zvučným, melodickým hlasem. Vítejte u nás, admirále. Hovořil ke mně muž s ušlechtilými rysy a stopami věku ve tváři. Seděl u dlouhého stolu. Pokynul mi, abych se posadil do jednoho z křesel. Když jsem se usadil, dal své ruce špičkami prstů k sobě a usmál se. Měkkým hlasem mi řekl následující:

Nechali jsme vás sem vletět, admirále, protože máte ušlechtilou povahu a v povrchovém světě máte dobré jméno. Povrchový svět – zalapal jsem po dechu! Ano, usmál se Mistr, jste v doméně Arianni, uvnitř Země. Dlouho vás tu nebudeme zdržovat a bezpečně vás doprovodíme zpátky na povrch. Ale teď, admirále, vám chci říct, proč jste tady. Náš zájem o vás začal okamžikem, kdy vaše rasa explodovala atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki v Japonsku. Vyvolalo to u nás poplach a poslali jsme létající stroje, říkáme jim létající kola, na průzkum, co vaše rasa provedla. To je v této chvíli minulost, admirále, ale já musím pokračovat. Dosud jsme nijak nevměšovali do válek a barbarství vaší rasy, ale teď nemáme vyhnutí. Začali jste si zahrávat se silou, která není určena pro takovéto účely – mám na mysli atomovou energii. Naši poslové již doručili varování světovým mocnostem, ale ony na ně nereagují. Proto jsme vybrali vás, abyste podal svědectví o existenci našeho světa. Jak vidíte, naše kultura a věda je mnoho tisíc let před vaší rasou, admirále.

Přerušil jsem ho. Ale co to má společného se mnou, pane? Mistrovy oči jakoby se zabodávaly do hloubky mého vědomí, a poté, co mě takto chvíli studoval, odpověděl. Vaše rasa dosáhla bodu, ze kterého není návratu. Jsou mezi vámi takoví, kteří by raději zničili svět než by se vzdali své moci. Přikývnul jsem a Mistr pokračoval. Od roku 1945 se snažíme vaši rasu zkontaktovat, ale naše úsilí se setkává s nepřátelskými reakcemi, po našich létajících kolech jste stříleli. Ano, dokonce byla pronásledována se zlobou a nepřátelstvím vašimi stíhačkami. Takže teď vám říkám, synu, že ve vašem světě se chystá obrovská bouře a bude trvat mnoho let, než se utiší. Může řádit tak dlouho, dokud nebude zlikvidováno vše, co vaše kultura vytvořila, a dokud vše živé nebude převálcováno chaosem. A nepomohou vám ani vaše zbraně ani vaše věda. Vaše poslední válka byla jen předehrou toho, co vaši rasu ještě čeká, jestli nepřestanete. My zde to vidíme stále zřetelněji, každou hodinou … nebo si myslíte, že se mýlím?

Nemyslím, odpověděl jsem. Už to tu jednou bylo, měli jsme dobu temna a ta trvala nějakých pět set let. Ano, synu, odpověděl Mistr, doba temna, která na vás přijde, zasáhne celou Zemi. Někteří z vás to možná přežijí, nejsem si tím jist. Někde ve vzdálené budoucnosti vidíme nový svět, který vyroste na ruinách vaší rasy. Ten bude hledat vaše ztracené a legendární poklady, a ty budou zde, synu, bezpečně uložené u nás. Až nadejde čas, opět se ukážeme, abychom pomohli oživit vaši kulturu a vaši rasu. Do té doby snad pochopíte marnost a zbytečnost vašich válek. Potom vaší rase vrátíme některé výdobytky vaší kultury a vědy, abyste mohli znovu začít. A s tímto poselstvím, můj synu, se vrátíte do vašeho povrchového světa.

S těmito slovy se naše setkání zdálo být ukončeno. Chvíli jsem si připadal jako ve snu … ale ne, věděl jsem, že je to skutečnost. Z nějakého neznámého důvodu jsem se mírně uklonil. Nevím, co mě k tomu přimělo – snad respekt, snad pokora.

Náhle jsem si všimnul, že dva průvodci, kteří mě sem předtím přivedli, zase stojí po mém boku. Tudy, admirále, pokynul jeden. Než jsem opustil místnost, ještě jednou jsem se otočil a pohlédnul na Mistra. Na jeho vznešené tváři byl lehký úsměv. Sbohem, synu, řekl a pokynul mi gestem míru. Tím naše setkání definitivně skončilo. Rychle jsme prošli velkými dveřmi Mistrovy pracovny a opět vstoupili do výtahu. Jeho dveře se zavřely směrem dolů a výtah se dal do pohybu vzhůru. Jeden z mých průvodců promluvil. Musíme si pospíšit, admirále. Mistr si přeje, abychom dále nezdržovali váš letový rozvrh. Musíte se s jeho poselstvím vaší rase vrátit zpět.

Nic jsem na to neřekl. Tohle všechno bylo skoro za hranicemi toho, čemu lze uvěřit. Zastavili jsme a mé myšlenky tím byly opět přerušeny. Vešel jsem do místnosti a setkal se se svým radistou. Měl znepokojený výraz ve tváři. To je v pořádku, Howie, je to v pořádku, řekl jsem mu. Naši průvodci nás odvedli zpět k čekajícímu dopravnímu prostředku. Nastoupili jsme a brzy jsme byli u našeho letadla. Motory běžely na volnoběh a my jsme ihned nastoupili. Zdálo se, jakoby vše okolo bylo nabito jakýmsi pocitem bezodkladnosti. Jakmile se zavřely dveře, letadlo bylo nabráno neviditelnou silou a vyneseno do výšky 2 700 stop. Letěla s námi dvě letadla a doprovázela nás zpět. Musím ještě uvést, že indikátor rychlosti nic neukazoval, avšak pohybovali jsme se velice rychle.

POKRAČOVÁNÍ LETOVÝCH ZÁZNAMŮ:

KONEC LETOVÝCH ZÁZNAMŮ.

11. března 1947. Právě jsem se zúčastnil porady na ministerstvu obrany. Uvedl jsem zde vše, co jsem viděl a objevil, a předal vzkaz od Mistra. Vše bylo řádně zaznamenáno. Byl informován Prezident. Nyní jsem zde už přes šest hodin (přesněji šest hodin a 39 minut) zavřený. Intenzivně mě vyslýchají špičkové bezpečnostní služby a vyšetřují mě lékaři. To bylo hrozné!!!! Byl jsem umístěn pod přísný dohled bezpečnostního aparátu Spojených států.

VE JMÉNU HUMANITY JE MI NAŘÍZENO ZACHOVAT MLČENÍ O VŠEM, CO JSEM SE DOZVĚDĚL.

Neuvěřitelné! Připomněli mi, že jsem voják a mou povinností je podřídit se rozkazu.

Admiral Richard E. Byrd
United States Navy
24 December 1956

30.12.1956 POSLEDNÍ ZÁZNAM: Léta, která uplynula od roku 1947, nebyla vůbec příjemná… Nyní do tohoto diáře připisuji na závěr toto doplnění. Chci uvést, že po celé ty roky jsem tuto záležitost držel v tajnosti. Bylo to zcela proti mým zásadám o tom, co je a co není morálně správné. Cítím, že nadchází ona dlouhá noc. Toto tajemství nezemře se mnou, ale stejně jako jakákoliv jiná pravda nakonec vyjde na světlo.

Může to být jediná naděje pro lidstvo. Já jsem viděl pravdu, která urychlila vývoj mého ducha a dala mi svobodu. Dostál jsem své povinnosti vůči obřímu vojenskoprůmyslovému komplexu. Nyní se začíná blížit dlouhá noc, ale ta nebude znamenat konec. Stejně, jako jednou skončí polární noc, vyjde nakonec najevo Pravda … a ti, kteří byli dosud pohlceni nocí, budou osvíceni jejím světlem.

NEBOŤ JÁ JSEM VIDĚL ZEMI, KTERÁ JE ZA PÓLEM, TAM, CO JE PRO NÁS DOSUD VELKÝM NEZNÁMEM

Je třeba si položit otázku, proč mají vlády světových mocností strach z lidí jiného druhu, přestože jsou zcela neagresivní, a jediné co chtějí, je nám pomoci? Je to snad proto, že by se tím mohl změnit náš způsob života, a že ti, kteří jsou u moci, by o ni přišli?

Tento svět nemůže donekonečna pokračovat tak, jako dosud. Cesta ke změně je jednoduchá, i když se asi nebude všem líbit. Zde je několik námětů:

Změnit svět k lepšímu je možné, byť to na první pohled tak nevypadá, ale která změna je na začátku jednoduchá? Lidstvo stojí na křižovatce, rok 2012 nebyl koncem světa. Lidstvo by ale přesto mohlo skončit, pokud se neprobere a nezmění způsob chování.

Rozcestí, na kterém lidstvo stojí, je nevyhnutelné a nelze jej obejít.

Lidstvo si musí vybrat, zda se bude vyvíjet nebo degradovat. Musíme se rozhodnout, zda se budeme duchovně rozvíjet, nebo zda se budeme propadat zpět někam na úroveň opic. Cokoliv, co se nerozvíjí, je Universem považováno za druhořadé, a skončí odstraněním, podobně jako plevel.

O duté Zemi se zmiňuje i křesťanská Bible, v knize Enochově. Při opakovaných úpravách a překladech Bible se však bohužel nejednou význam původních sdělení vytratil.